Představte si, že máte kouzelný prsten, kterým stačí otočit a vy máte vše, po čem toužíte. Zní to velmi lákavě, ale představa, že máme něco, k čemu nejsme zralí a nemáme k tomu to správné vibrační nastavení je velmi naivní. Když si totiž vezmeme zcela konkrétní příklad, záhy pochopíme, vše je úplně jinak. Když budu třeba toužit po milujícím partnerovi a jakýmsi kouzlem si ho přičaruji, vůbec není jisté, že mě za partnerku snese, protože když neprojdu osobním růstem a nebudu milovat sebe samu, nemůžu mít za partnera člověka, který to udělá za mě. Pokud třeba muž bude mít za partnerku krásnou a pečující ženu, která ale péči trochu přehání a je tak trochu stíhačka, co asi tak způsobí kouzelný prsten a přání, aby partnerka tou stíhačkou již nebyla?
Jen malé dítě by chtělo, aby se celý svět točil kolem něj, aby se realita ohýbala podle jeho rozmarných přání. Pokud se chceme chovat jako nezralé děti, budeme požadovat, aby se měnili naši partneři, aby se náš účet sám průběžně plnil penězi a my nemuseli vůbec nic, jen si to užívat a dál ukazovat prstem na to, co si chceme urvat pro sebe. Ve skutečnosti, tedy té dospělé realitě, tohle nefunguje a pokud chceme skutečně dozrát, musíme si přiznat, že jediné, co můžeme měnit jsme my sami a naše energetické pole. Když tedy budu chtít, aby moje partnerka nebyla žárlivá, musím se připravit na variantu, že dojde k celkové výměně partnerky, nejen jejích nežádoucích vlastností. A ač si tohle neradi přiznáváme, víme to na určité rovině všichni, a proto se tak bojíme být plně zodpovědní za svůj život, svá přání, a hlavně se bojíme přijímat to, co nám život servíruje bez zbytečného odporu.
Kouzelných “prstenů” mezi kameny je celá řada, ale jen málo kdo je ochotný je používat. Je to až děsivé chtít naplnit své sny. Protože pak se musíme pustit úplně všeho, co jsme doposud v potu tváře budovali. Pak musíme připustit, že jsme se prací na sobě natolik změnili, že se ta změna už ve vnější realitě prostě musí projevit a mnoho věcí bude úplně jinak. Každé naše přání vyvolává takzvaný efekt motýlích křídel a dotkne se všeho, co je s námi spojené. Každé přání rozechvěje strunu a svou rezonancí spustí koncert, který svou silou může zbourat věž, na které balancujeme, a i když víme, že nemá pevné základy, modlíme se, aby zůstala stát a třeba jen změnila barvu.
A tak u každého přání cítíme vnitřní boj mezi chci a bojím se. Toužím, ale nejsem připravená. Jsem otevřená, ale stále se držím toho starého. Chci žít světlo své duše, ale ještě na to nemám koule. Tato mřížka z pyritu, topazů, zirkonů a křišťálů dokáže zhmotni každé přání, ale se vší parádou…strhne domy na vratkých základech, rozbije naše iluze a ukáže nám realitu, na které už se stavět dá. Jste připraveni říct ano sami sobě? Jste připraveni milovat se natolik, že se neleknete turbulencí? Jste připraveni skočit a nelitovat toho?
Tereza Stropnická
You must be logged in to post a comment.