Cílem, či spíše cestou osobního růstu je pochopení a změna programů, které jsme v průběhu života nasbírali a podle kterých jsme žili. Měnit je samo sebou chceme jen v případě, že už nám nevyhovují. Například takové, které nám velí, že si nezasloužíme nic hezkého, že musíme být takoví nebo makoví, abychom mohli být milovaní, sami jich jistě znáte víc než dost. Mohou to být i mnohem složitější a hlubší programy, které nepracují jen na osobní úrovni, ale vychází z kolektivního vědomí lidstva (programy všeho druhu čistí například topaz, peridot nebo celestýn). Kdykoliv nějaký program vyřešíme a tím i trauma, které nám působí, měníme strukturu celé své osobnosti. Jistě jste se setkali s tím, že jste změnili i fyzickou podobu poté, co jste prošli přijetím, pochopením a změnou.
Jenže ne vždy jsme připraveni na vliv, jaký na nás taková osobní transformace má, i když jsou změny nakonec vždy konstruktivní. Obzvlášť když uděláme pořádný skok a dojde k rozsáhlé změně, ztrácíme tím opěrné body, na kterých jsme měli vystavěnou iluzi o sobě a občas celou svou identitu. Když nás totiž minulost přestane definovat, tedy to, co jsme prožili už nás neformuje do konkrétního způsobu chování, vzhledu, způsobu myšlení či prožívání emocí, ztrácíme vlastně kořeny, které nás držely pohromadě. Dočasně můžeme přijít i o pocit uzemnění, hromadí se v nás energie, fyzicky může přijít malátnost, bušení srdce či rozostřené vidění, můžeme také prožívat velký smutek či úzkost. Je to naštěstí jen dočasný stav, který bude trvat tak dlouho, dokud všechny své očištěné a od programů osvobozené části zase neposkládáme, tentokrát ale trochu jinak.
Jisté je, že návrat k minulosti už není možný, nebo by byl krokem zpět, takže hledat oporu můžeme jen v sobě, respektive u svého vyššího já. A jsme zase na začátku, cílem osobního růstu je změna toho, s čím se identifikujeme. Jako mladí dospělí sami sebe většinou vnímáme čistě jako (hodně „zavirovanou“) osobnost, prací na sobě však svou osobnost vnímáme spíše jako nástroj svého ducha a své vědomí stále více napojujeme právě na svou duchovní podstatu. Proto ve chvílích krize či větší změny doporučuji pracovat s krystaly, které nám pomáhají více se propojit se svým duchem. Ideální je například ametyst, ale také kunzit, fialový skapolit, nebo klidně křišťál. Pokud cítíte příliš silný tlak energií na vaše tělo, ještě přiberte nějaký uzemňující krystal, jako je třeba skoryl (černý turmalín), morion nebo hematit. Když je budete nosit nějakou dobu u sebe (klidně ve formě přívěsku či náramku), nebo požádáte nějaký větší krystal o pomoc s tímto stavem, brzo přijde úleva a tyto své pomocníky budete moci odložit.
Tereza Stropnická
You must be logged in to post a comment.