Ať se nám to líbí nebo ne, krystaly mají ve svém vědomí ukotvenou jednotu. Ono to zní lákavě, jako něco, co je ideální stav, ke kterému bychom se rádi dopracovali, ale vlastně je to v rozporu s představou mnohých, kteří se domnívají, že krystaly jsou láskyplné vysokovibrační bytosti, které dělají samé „dobré“ věci a přinášejí do našeho života světlo a nic než světlo. Tohle naše lidské rozdělovaní na dobro a zlo, světlo a tmu a chtěné a nežádoucí, já a ty, to je naprosto mimo jejich stav bytí.
Když se totiž svěříme do „rukou“ krystalů, například si některý zvolíme, aby nám pomohly cosi změnit, je nutné opustit jakákoliv očekávání, představu toho, co se bude dít a odevzdat se procesu. Pro krystaly je dobro a zlo naprosto rovnocenné a pracují s oběma polaritami. Když si vezmu třeba vltavín, aby mi pomohl přenastavit a chránit vlastní hranice, může se stát, že než se mi hranice v každodenním životě podaří pevně ukotvit, budu protivná jak osina v …. Z pohledu člověka, který mi do hranic roky lezl a já to dovolovala budu možná označena za zlou, nepříjemnou a protivnou osobu. I já sama se můžu dočasně cítit mizerně, bude mi chvíli nepříjemné být důslednější, sebejistější, a hlavně mi bude nepříjemné říkat mnohem častěji NE. Dokonce to ve mně může chvíli vyvolávat úzkost, ale to je dočasný stav, protože jakmile energii vltavínu integruji, bude pro mě přirozené postavit se sama za sebe.
Další téma, které s tímto souvisí je mýtus, že krystaly budou reagovat jen na „dobrého“ člověka. Že přání a žádosti někoho zlého rozhodně plnit nebudou. Nebo ještě lépe si je do života přitáhne jen člověk plný světla. Třeba zubař mnohdy vědomě lidem působí bolest. Mnoho z nás se zubaře bojí jak čert kříže, většinou hledáme příčinu v minulých životech, mučení za éry inkvizice a podobně. Ale co když se prostě jen bojíme bolesti, nepříjemných emocí a radši si v tomto vyhovíme a oddáváme se strkání hlavy do písku? Tedy v tomto případě nás to stejně dožene a u zubaře skočíme tak jako tak a bolest si užijeme i s úroky z prodlení. Co když člověk, kterého běžný sluníčkář považuje na nedobrého jen vidí dál? Co když pouze následuje svoje vnitřní vedení? A co když jeho vibrace vůbec nejsou nízké, i když z pohledu mnohých dělá něco, co se prostě nedělá?
Nečekejme od krystalů, že budou stejní, jako jsme my. Jediné, co můžeme očekávat je jejich nestrannost, čistota a integrita, se kterou nám budou pomáhat na naší cestě k sobě samým.
Tereza Stropnická
You must be logged in to post a comment.