Důvod, kvůli kterému většina lidí na cestu duchovního rozvoje nastoupí je většinou mizerná kvalita života, i když tento pojem je velmi relativní. Druhý hlavní, i když méně častý důvod je neovladatelné puzení na sobě pracovat, pochopit, na jakých principech tento svět funguje a touha osvobodit se z omezení hmotného světa. Je jedno, co nás k duchovnímu rozvoji přivedlo, ale všichni máme nějaká očekávání toho, co nám to přinese. Velmi intenzivní jsou očekávání v případě, že toužíme po něčem, co cítíme, že k nám (naší duši) patří, ale to nemusí znamenat, že v tomto životě/těle tuto schopnost skutečně rozvineme.
Abych to shrnula, naše očekávání jsou zase jen limity, které nám do ucha šeptá naše vlatní superego, nebo též vnitřní kritik.
- jak to, že ještě neumíš (…), když máš už hodně aktivní čakru třetího oka?
- proč nejsi v balíku, když půl roku aktivuješ pupeční čakru?
- tvůj život by měl být naplňující, radostný a harmonický, když máš tak aktivní srdeční čakru a ty furt řešíš nějaké problémy…
Příkladů bych našla nespočet, ale netřeba, jistě si najdete svoje vlastní.
Takže teď už video, které se mi dnes hodně špatně točilo, stává se mi u témat, o kterých se nahlas nemá moc mluvit.
You must be logged in to post a comment.