Brzdíte svůj duchovní rozvoj?

Brzdíte svůj duchovní rozvoj?

Uvažovali jste už někdy nad tím, co bude, když na sobě budete pracovat tak intenzivně, že ztratíte spojující článek se svým současným životem, lidmi, které máte rádi, protože budete až příliš odlišní? Možná bych to klidně nazvala strach z toho, že už nebudete tak úplně „člověkem“, který má nenaplněné osobní touhy, v jeho životě jsou stále přítomná dramata, o kterých se dá mluvit a každý je chápe… Právě ta dramata, o kterých můžeme s druhými mluvit jsou pro nás často tím, co nás pojí s druhými. A ano, každý, kdo na sobě intenzivně pracuje si uvědomuje, že potřeba sdílet svou minulost s druhými mizí, protože na ní přestává stavět svou osobnost. A kdo nemá osobnost postavenou na dramatech, nesdílí tato témata se svými bližními (to je dnes často považováno za intimitu), může sdílet buď své duchovní prožitky (což není pro každého), nebo se bavit o počasí.

To, co popisuju nemá nic společného s disociací od svých nedořešených záležitostí či předstírání duchovnosti. Je to přirozený proces skutečně hluboké práce na sobě, roky léčení, transformace a životního rozvoje. A je to také často dočasná brzda dalšího rozvoje, každému se na cestě stane, že i když je jeho duchovní rozvoj nádherně rozjetý, má potřebu se na čas více vrátit k totálně „světským“ záležitostem a přibrzdit. A ono to je úplně v pořádku, protože duchovní rozvoj pokračuje na pozadí dál, jen to není tak zjevné a některé věci sami před sebou (radši) skryjeme či přibrzdíme. Pokud jste tedy i vy už uvažovali, zda do tohoto světa bude patřit, i když budete úplně jiní, než třeba před 10 lety, tak odpověď je ano. Tento svět je doslova stvořený k tomu, abychom zde testovali sílu svého ducha, to, jak dokážeme modelovat svou realitu, rozvíjet svou osobnost, růst i jako duše a rozpomenout si na to, kým skutečně jsme. To, že jiné bytosti si volí jinou cestu je prostě fakt a nemělo by nás to brzdit od úžasného rozkvětu a maximálního duchovního rozvoje.

A za sebe musím říct, že není nic silnějšího, než když rozvíjíme celistvě sebe samé, postupnými změnami ve svém energetickém systému zvládáme pojmout stále více energie, která proudí našimi čakrami i fyzickým tělem a dovolujeme si prožívat pocity naplnění bez pochybností o tom, zda je to „dost“.