Kdo je největší větší šprýmař mezi krystaly?

Auralit byl pro mě od začátku mé práce s krystaly totální legenda. Už jen proto, že můj první (ten na fotce dole v levém rohu) ke mně putovat půl roku. Už jsem dávno zapomněla, že ho mám objednaný od jedné obchodnice s kameny z Velké Británie. Tehdy u nás ještě vůbec nebyl k sehnání. Dodnes je opředený „legendami“, ta nejvtipnější pro ty z nás, kteří měli už čest ho poznat je, že neexistuje. Že není možné, aby obsahoval tolik prvků, protože se společně vyskytovat nemůžou. A že je to prostě jen ametyst. Ale znáte to, nám potrhlým ezoušům je úplně fuk, kolik toho v reálu obsahuje. Já prostě dám ruku do ohně za to, že auralit 23, nebo též Thunder bay Ametyst je naprosto neobyčejný krystal se zcela jedinečnými schopnostmi.

Asi si dovedete představit, jak ten svůj první auralit miluju. Zažili jsme spolu mnohá dobrodružství. Ale asi před rokem zmizel z povrchu zemského. Prohledala jsem fakt všechno, kvůli němu jsem dokonce udělala velký úklid domu. Neúspěšně. Ovšem dnes…dnes je ten slavný den, kdy se rozhodl pro velký návrat. Našla jsem ho pod mým velkým apofylitem, který je tak velký, že ho sama nezvednu. Ani nevím proč jsem měla potřebu ho trochu posunout a hle, auralit byl pod ním (i pod ním jsem několikrát hledala a nebyl tam). Ale nezlobím se za jeho zmizení, jsem jen hrozně ráda, že je zpět. Jako by kus mě byl zpět.