Asi každý milovník krystalů se někdy setká s narážkou, že je na nich závislý. Buď to pronese tak trochu žárlivý partner (partnerka), dosti často to též bývá někdo, kdo je “nad věcí” a něco tak ohavného jako závislost by ho nemohlo nikdy potkat. Dokonce i my sami si občas tuto myšlenku o závislosti podsouváme, většinou si radši toto provinění odsouhlasíme a děláme, že to je ok. Ovšem třeba je vše úplně jinak, než se zdá. Ne každá “závislost” je patologická.
Takže třeba ten, kdo žije na samotě je závislý na svém autě. Je to špatně? Měl by se své závislosti zbavit? Pokud ano, má dvě možnosti. Být zcela soběstačný se všemi důsledky, nebo se odstěhovat do města, kde auto nepotřebuje, též se všemi důsledky. V prvním případě by se z života mohl stát boj o přežití, nejspíš by to přineslo velmi tvrdou askezi. Případně by svou závislost na autě přehodil na někoho jiného, kdo by mu vše potřebné vozil. Člověk by pak mohl sám před sebou být svatý a nezávislý, ale je to jen iluze. V druhé případě by sice auto nepotřeboval, ale už by nemohl žít tak, jak mu je milé, být stále v přírodě, v tichu a klidu. I zde by si sice mohl říct, že klid je vnitřní stav a že každý je schopen tento vnitřní stav rozšířit i do vnějšího světa, ale často jsou tohle jen plané řeči a člověka, který potřebuje být v propojení s přírodou město dokáže pěkně vysát. Takový člověk by nakonec do přírody utíkal (ujížděl) každou volnou chvíli.
A teď zpět ke krystalům. Jsme závislí třeba na černém turmalínu a jeho ochranných schopnostech, které se projevují na jemnohmotné úrovni stejně, jako třeba zámek na dveřích našeho domu? Jsme závislí na selenitu a jeho očistné síle? Je to horší, než závislost na mýdle a zubní pastě? Jistě chápete, kam mířím. Když totiž člověk procitne a začne žít život ne jako pouhé tělo, ale jako duch, který má duši a tělo, jeho inventář potřebný i životu se nutně rozšíří. Něco potřebujeme dočasně, něco si ve svém životě chceme ponechat dlouhodobě, protože nám to funguje, ulehčuje nám to život v tomto dosti náročném světě. Neodsuzujme se k vině za závislost, protože všichni víme, že i bez krystalů můžeme žít, tak jako bez bot, rtěnek, šamponů či auta. Jde jen o to volit, co nám skutečně život zpříjemní a usnadní a co ne.
Tereza Stropnická
You must be logged in to post a comment.