Pro jednoho víra, pro druhého jasná věc. První možnost bývá cestou k té druhé, pokud se tedy nezasekneme na pouhé víře. Z mé zkušenosti však víra nestačí, ale pomůže nám otevřít dveře do světa, který je pro nás nový či neznámý. Možná by bylo vhodné zaměnit slovo víra v důvěru, možná si dříve, než se síle drahého kamení otevřeme ani neuvědomujeme, že svými vnitřními smysli vnímáme vše, co je třeba a podvědomě už dávno víme, i když naše vědomí stále jen věří. Možná to tak máme ve všem. Zaměňujeme slepou víru za tiché poznání (tiché proto, že ho nedokážeme vysvětlit).
Pokud s kameny začínáte pracovat a máte pocit, že zatím pouze věříte v jejich sílu, je pravděpodobné, že nějaká vaše část prostě ví. Možná nejde o to věřit v energetické účinky krystalů, ale věřit sám sobě. Jestli se ve vás vynořují pochybnosti o tom, jestli nejste cvok, že si povídáte se šutry, případně vám to nějaký milý bližní rád říká, zkuste jeden z těch šutříků zapojit do řešení tohoto zádrhele – vezměte si třeba topaz, který vám pomůže vyčistit program, že nemůžete věřit svému úsudku či vnitřním smyslům. Nebo si vezměte na pomoc tygří oko, které vám pomůže dotyčného milého bližního poslat tam, kam patří (ano, lidé v energii tygřího oka často začnou mluvit klidně sprostě, ačkoliv to běžně nedělají). Pomoci vám může třeba i růženín, který rozšíří srdeční čakru natolik, že budete svou vlastní nedůvěru v sebe milovat natolik, že se nedůvěra radši vytratí.
PS: pokud někdo zůstává u pouhé víry, že kameny nějakým způsobem pracují, nikdy nevstoupil do dveří, za kterými je možné se silou krystalů skutečně pracovat.
Tereza Stropnická
You must be logged in to post a comment.