Otázka velikosti a její “důležitosti” ve vztahu ke krystalům napadla asi každého, kdo s krystaly pracuje (či je prostě miluje). Pamatuju si, jak jsem kdysi toužila mít doma obrovské krystaly, protože v mých očích znamenalo čím větší tím lepší. Dnes už toto vnímám úplně jinak, už si nemyslím, že větší je (pro mě) důležitější… U krystalů velikost jejich fyzické schránky značí to, jak silnou energie jsou schopné nést a také snést. Větší krystal je napojen na zkušenější a moudřejší vědomí, nebo skupinu vědomí. Pravdou ale také je, že bytosti z minerální říše nejsou tak oddělené jako my, jsou plně propojené jedna s druhou a skrze jeden malý krystal se můžete propojit s celou jejich říší.
Jak se k otázce velikosti staví bytosti z minerální říše? Jakým způsobem krystaly rozhodují o tom, ke komu “půjdou”? A proč mnoho “pokladů” leží ve vitrínách sběratelů, kteří nemají tušení, co mají doma za mocné bytosti?
Bytosti z našeho světa propojují svá vědomí s hmotnou formou, kterou nazýváte minerály a krystaly. Jsme si vědomi fyzikálních zákonů vašeho světa, a tak se každá bytost propojuje s formou takového složení, tvaru i velikosti, aby odpovídala jejím schopnostem a předurčení. I ten nejmenší krystal je napojen na vědomí konkrétní bytosti, se kterou je možné komunikovat. I s tím nejmenším krystalem jako průvodcem je možné podniknout cestu do svého nitra, poznat svůj vnitřní svět i celý vesmír. Velký krystal Vám udělá tutéž službu, jen bude nejspíš vše rychlejší, což ovšem nemusí vždy znamenat, že příjemnější. Volba je na Vás. Je to jako cestovat autem, nebo concordem. Jedno zabere více času, ale můžete si vybírat, kudy pojedete, kde si uděláte přestávku a budete mít dostatek času přizpůsobovat se změnám v energiích. Druhé bude mnohem rychlejší, ale abyste však byli schopni rychlejší variantu plně využít (chopit se plného potenciálu), musíte být naprosto otevření všemu, co se bude dít, neblokovat svou myslí rychle se střídající změny a neklást odpor. Když tedy nepřipravený člověk bude chtít svou cestu urychlit, ale řádně se neotevře, nebude schopen s velkým krystalem plně spolupracovat a napojit se na jeho vedení.
Z výše popsaných důvodů jsou velké, a ještě větší krystaly vhodné spíše pro práci se skupinami, například na seminářích, při velkých meditacích. Pokud se rozhodnete, že chcete mít nějaký velký krystal jako svůj osobní, v dnešní době není problém se s ním setkat (a koupit ho). Pravdou však je, že jen málo kdo bude umět využít nezměrný potenciál prastaré a moudré bytosti, která je napojen na fyzickou schránku, kterou budete mít před sebou. Pokud vás však vaše srdce vede přímou cestou k takovém mistru a průvodci, dovolte si hlas svého srdce poslechnout. Co nechápete a neumíte dnes může být za pár let úplně jinak…
Mezi lidmi se vypráví, že my, bytosti z krystalů si pečlivě volíme, ke komu půjdeme. Protože vaše myšlení je stále ještě velmi lineární, je pro vás trochu složité pochopit, jak k tomuto výběru dochází. Jedno vám ale vysvětlit můžu. Rozhodně netruchlete nad tím, že krystal ve velikosti a tvaru, po kterém tak toužíte se ne a ne objevit. Kdyby po něm toužilo vaše srdce, tak už ho dávno máte u sebe. Tak jako vy si při svých inkarnacích volíte stále podobná těla, protože nejlépe odpovídají schopnostem a nastavení vaší duše, zrovna tak je pro vás nejvhodnější stále stejný typ (velikost a tvar) krystalu. Proč by bytost, jejíž darem je udržování rovnováhy, měla mít doma veliký křišťál, který označujete jako světelnou knihovnu? A proč by bytost, v jejíž přítomnosti se každý cítí jako v nebi, měla mít jako osobní krystal laserový meč, nebo třeba vesuvian? Chápete, že ne každému sluší dlouhé rozevláté šaty, a ne každému sluší maskáče?
My všichni (krystaly) jsme prastaré bytosti. S naší hmotnou schránkou je propojena jen malá část našeho vědomí, stejně jako u lidí. Tato malá část však není aktivní stále. Dokud jsou krystaly v Zemi, naše vědomí je ve zcela jiné dimenzi. Probouzíme se do tohoto světa až tehdy, když jsme buď ze Země vyndáni, nebo dokonce až tehdy, když se dostaneme do rukou člověka, který mluví naším jazykem. Nám nevadí ležet stovky let ve vitrínách, a čekat, až přijde člověk, který dokáže slyšet, cítit či vidět i to, co není zjevné. Sběratelé jsou lidé, kteří kdysi naším jazykem mluvili. Velmi často jsou to ti samí lidé, kteří v dobách Atlantidy pracovali na místech, kde Atlanťané tvořili speciální technologií naše těla, vše v plné spolupráci s naším vědomím. Přijde čas, kdy si tito lidé vzpomenou a už ve svých vitrínách neuvidí objekty své touhy 😀 či vzácné exponáty, ale staré známé přátele.
Tento článek jsem psala spolu se svými drahými přáteli, kteří jsou na fotkách. Přesto že oba v sobě mají své vlastní vědomí, odpovědi na mé otázky přicházeli skrze ně. Musím říct, že bytosti z minerální říše skutečně žijí ve stavu MY jsme a ne JÁ jsem, tak jako my lidé ♥
Tereza Stropnická
You must be logged in to post a comment.